Jak jsem o vlásek unikla smrti

Máme to s manželem rozdělené. On plave k bójce a zpátky, já podél pláže ke kamenům a zpět. Je to přibližně stejně daleko, nabízí se tedy otázka, proč i já neplavu k bójce. Odpověď je jednoduchá. Kvůli žralokům.

Manžel se mi pokouší vysvětlit, že ve Středozemním moři lidožraví žraloci nežijí. Ovšem on toho o žralocích moc neví. Všechna moře jsou propojená, takže žralok může kamkoliv doplavat. Žádné zábrany mezi moři nejsou a jak mají žraloci vědět, že tu nežijí? Pokud vím, nejsou příliš inteligentní.

Muž není první, kdo se mě na to ptá. Někteří lidé se dokonce po této odpovědi rozčílí a začnou kolem sebe házet termíny jako „žraločí teritorium“ a „migrace se řídí instinktem“, případně „i kdyby to možné bylo, jaká je pravděpodobnost…“.  Ale vysvětlujte to někomu, kdo se žraloků bojí od dětství i v bazénu.

 Mé každodenní plavání ke kamenům tedy probíhá zhruba takto:

Překonám krizový bod č.1, tedy místo, kde se lámou vlny a dostanu se ke krizovému bodu č.2, což je místo, kde voda stoupne nad břicho k hrudníku (brrr). Začnu plavat a pokouším se nemyslet na žraloky. Hlavně na ty jejich čelisti nemyslet. A jak člověk nejdřív uvidí tu ploutev, která pak zmizí, protože žralok útočí zespodu a už si pro vás jde. Ano, hlavně na to se snažím nemyslet.

Důležitá je technika plavání. Žralok si člověka splete s raněnou rybou nebo s tuleněm. Že bych připomínala raněnou rybu se nebojím. Jsem totiž amatérský provozovatel a zároveň průkopník takzvaného SPS. Je to nejbezpečnější plavání z hlediska napadení žralokem a princip je vůbec se ve vodě nehýbat. Pravda, mistr nejsem, čas od času se ještě pohnu. Takže ještě nepřipomínat tuleně, na čemž právě pracuji a budu relativně v bezpečí.

Plavu dál směr kameny a snažím se nemyslet na ten nádherný a elegantní pohyb, kterým žraloci krájejí vodu tak snadno a rychle, že bych ani 20 metrů od břehu neměla šanci. Á, támhle jsou dva hazardéři na nafukovací matraci. Kopou nohama jako blázni a ještě cákají rukama. Zbloudilý žralok by si zřejmě za kořist vybral spíš je, připomínají raněnou rybu i tuleně zároveň. V ohrožení života jde lidská solidarita stranou a vítězí pud sebezáchovy, takže sorry, raději oni než já.

U kamenů se otáčím a plavu zpět. Moře krásně houpe a šumí. Je nádherný den, sluníčko svítí a vane takový ten prázdninový vítr. Je škoda kazit si den pitomým strachem z imaginárních žraloků. Otáčím se na záda a pozoruji krajkové mráčky (že u toho nekopu nohama a hýbu se jen minimálně je už spíše zvyk). Ano, člověk má splynout s přírodou a přijmout ji v celé její kráse a krutosti – co to bylo sakra? Něco se mi otřelo o nohu! Který blbec sem hodil mořskou řasu? To nevěděl, že mě vyděsí na pokraj infarktu?

Ok, teď v suchu a bezpečí jsem ochotná uznat, že už tam možná byla a nikdo ji tam nehodil. Ale stejně.

Zbývající vzdálenost plavu co nejrychleji. Byla by ironie, kdyby mě žralok napadl těsně před koncem mé mise ke kamenům a zpět. Na pokraji sil vylézám z moře a plácnu sebou na ručník.

Bylo to o fous!

 

Newsletter

Líbil se vám tento nedokonalý článek? Přihlaste se k newsletteru.

4 komentáře u “Jak jsem o vlásek unikla smrti

  1. Jé, tak to jsem se krásně nasmála! A to to ráno začalo dost bídně :) Řeším přesně to samé, někdy si na žraloka vzpomenu i v bazénu (v rybníku zase na sumce, či štiku) a i tam mi logika není co platná a trhám rychlostní rekordy. Jednou Ti něco o žralocích povím, ale až budeme v domově důchodců a nebude tudíž hrozit, že ještě někdy k moři pojedeme :) (ačkoli doufám, že taková situace nikdy nenastane). Já se právě vypořádávám s krokodýlem. To malé štěně má hrozně ostré zoubky a zkouší na mou dlaň vývrtku (vzpomeň na Tarzana a jeho souboje s krokodýli). Jauvajs :)

    • Už se těším, až spolu budeme sedět v domově důchodců! Jak nás znám, místo nadávání na poměry a dnešní mládež se budeme bavit o žralocích! :-)

  2. Teď si budu celý den mručet téma z Čelistí!
    Ale jo, chápu. Jsem příležitostný hazardér na surfu. A to víte, že v neoprenu člověk vypadá úplně jako tuleň? (Končetiny mám zatím všechny. Ovšem může to být jen náhoda!)

Napsat komentář: Harimata Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *