Život začíná být fér

V pubertě člověk velmi rychle pochopí, že život není fér. Po krátké morální kocovině, provázené proklínáním Rychlých Šípů, Hochů od Bobří řeky, Včelky Máji a Ferdy Mravence, se s tím smíříme a energii věnujeme hledání oblastí, kde je život nefér v náš prospěch.

Hezká tvářička v dětství a v pubertě znamená mnoho. Stejně jako fakt, že někomu prostě nenaskáčou beďary. Není k zahození mít bohaté rodiče, být vtipný či šikovný ve sportu. Zcela bez námahy disponovat nádherným tělem, které zvyšuje tep opačnému pohlaví.

Některým lidem je naděleno bohatě. Zcela nezaslouženě má nejkrásnější holka ze třídy s parádní postavou zároveň i bohaté rodiče, nekonečnou zásobu oblečení, vede basketbalové družstvo a celé dny se cpe hranolkama a čokoládou, aniž přibere jediné deko. Podobné to je u kluků. Někteří se prostě narodit umí.

Na druhé straně barikády stojí průměrní, nezajímaví, chudí a oškliví. Vidíte je, jak tam rozpačitě postávají a nevědí kam s rukama? Odvracejí tváře v tom typickém puberťáckém gestu, které je mylně vykládáno jako pohrdání. Oni ve skutečnosti chtějí schovat beďary.

Zdá se to jako smutný příběh, ale není. Tohle je pouze začátek. Po třicítce začne být život fér.

Narodit se s pěknou postavou je jistě fajn. Ale po třicítce už na svou vnitřní spalovnu spoléhat nelze. Pokud má někdo po třicítce pěknou postavu, vsaďte boty, že cvičí a hlídá si jídelníček. 

Být mazánek rodičů a ohromovat spolužáky elektronickými hračkami nebo značkovým oblečením, to je jistě fajn. Ale po třicítce měli už i děti méně štědrých rodičů dost času postarat se o svou finanční situaci. A velmi často to udělali.

Můj tatínek mi jednou řekl: Do třiceti nikdo nemůže za to, jak vypadá. Po třicítce už ano.

 To je velká pravda. I nenápadní kluci, o které by v pubertě dívčí oko ani neopřelo kolo, začínají po třicítce vypadat zajímavě. A pokud ne, mohou se stát atraktivními i díky úspěšné kariéře. Nemusí jít nutně o peníze, ale máloco je tak sexy jako chlap, který se vyzná v tom, co dělá, a ví o tom.

Absolutní antitalent na sport, který pravidelně cvičí deset let, hravě porazí bývalou hvězdu školního hřiště, která si stejných deset let válí šunky.

Ať už jste patřili na gymplu mezi ty „cool“ lidi, průměr nebo úplné losery, zapomeňte na to. Vůbec na tom nezáleží a je to jedno. Teď je to na nás. Což není vždy zábava a občas to bolí, ale je to o něco víc fér. :-)

Jak se zbavit kocoviny?

Dnes ráno jsem se probudila s tím povědomým pocitem, že toho budu ihned litovat. Ano, něco jsem včera vypila a nějak mi to neudělalo dobře. Litr a půl vína mi bůhvíproč nesedne nikdy. Byl to fajn večer, ale ta panická ataka ráno snad za to ani nestojí. Děti  vběhnou do ložnice a jejich hlásky se zavrtají do mé nebohé hlavy jako malé nebozízky. Žaludek se převaluje v břiše jako líný vorvaň zatímco místo srdce mám zřejmě hejno lesních včel. Pocit žízně je vyvažován odporem k vodě a neschopností polknout víc než jen malý doušek jakékoliv tekutiny.

Co teď?

Každý má prý jiný recept, jak se s kocovinou vypořádat. Na mě platí dvě věci:

  • i přes odpor pít co nejvíc to jde
  • mekáč

Ano, je to tak. Při kocovině jedu číze. A hranolky. A taštičku. A kolu. A nějakým záhadným způsobem to opravdu funguje. Zřejmě vyhánění čerta ďáblem, nebo zbavování se svinstva jiným svinstvem.

Jaké recepty na kocovinu máte vy? A najdu někoho spřízněného, kdo taky jede číze jako já? :-)

Naštěstí v mém dnešním double cheeseburgeru nezapomněli na okurku, to by dnes byla poslední kapka!

 

Základ šatníku – Barbar Conan, Xena a Gandalf.

Co je to vlastně základ šatníku? Spousta lidí Vám řekne, že to jsou modré džíny. Nebo třeba bílá košile. To ovšem vyvolává zcela klamný dojem, že všichni musíme nosit modré džíny, nebo bílou košili. Což je trochu ošemetné, jak se ostatně dozvíte v příštím článku.

Základ šatníku by mělo být několik nadčasových a kvalitních kousků v jedné z neutrálních barev. Tyto základní kousky lze doplňovat sezónními a „trendy“ hadříky a doplňky. Základ šatníku má každý z nás jiný, podle našeho vkusu, typu, kde se pohybujeme a jaké oblečení koresponduje s naším životním stylem.

 Nejlepší bude ukázat si to na několika příkladech:

Barbar Conan

Základem Barbarova (btw. Nevíte někdo, jestli se píše malé, nebo velké B? Je to jeho jméno, přezdívka, nebo je prostě barbar?)šatníku je bederní rouška. Jeho tzv. „signature piece“ je náhrdelník  s několika zuby a kulatým medailonkem. Conanovy oblíbené doplňky jsou nátepníčky a čelenka. U jiného muže by podobné oblečení působilo zženštile, jemu však tento styl sedí.

K tomuto kvalitnímu základu už pak může nosit různé trendy kousky, klidně i koupené v nějakém levném řetězci. Doporučila bych mu držet se šedohnědého spektra barev a jasnější barvy nechat zazářit jen na detailech (žlutý kámen na rukojeti meče, fialové detaily na čelence například).

 

Barbar Conan si může dovolit i růžové doplňky beze strachu, že bude celkový dojem příliš zženštilý.

Do chladnějšího počasí může Barbar Conan sáhnout i po tygřím přehozu, který nechá volně splývat z ramen.

Tyto boty od Christiana Loubutina může nosit k tygřímu kožichu v rámci trendu "print on print", nebo třeba k vínové bederní roušce a meči v neutrální barvě.

 Xena

Základem šatníku princezny – válečnice je bezesporu korzet se zvýrazněnými rameny. Jejím osobním znakem jsou kromě korzetu rovné vlasy s ofinou a stejně jako u Barbara Conana nátepníčky. Se svými outfity si umí pěkně vyhrát a být pokaždé jiná.

Doplňky v boho stylu udělají z přísné Xeny rázem veselou a bezstarostnou krasavici.

 

Čelenka s perlami Xenu pěkně zjemnila.

Variace na její styl - božohodový korzet a bílé šaty.

Xena chytře nahradila neforemný kožich několika navrstvenými kožešinami a celé to přepásala šerpou.

 Gandalf

Základem Gandalfova šatníku je bezesporu plášť doplněný kloboukem a holí. Vzhledem k jeho velmi konzervativnímu stylu bych mu nedoporučovala doplňovat své outfity detaily v neonových barvách.

Ani sluneční brýle nejsou nejlepší nápad, ačkoliv pokus o stylovost se cení.

Gandalfovi tento tvar brýlí nesluší a neladí k zbytku oblečení. Doporučuji mu brýle konzervativnějšího tvaru s kouřovými skly.

Na Gandalfovi si můžeme pěkně ukázat, jak lze radikálně změnit celý základ šatníku. A to natolik výrazně, že jej od té doby kamarádi nazývali Gandalf Bílý.

Gandalfovi výměna šatníku prospěla, vypadá mladší a uhlazenější. Ale mít tu možnost, pokusila bych se ho přesvědčit, aby se občas k svému šedému "looku" vrátil. Na neformální příležitosti je vhodnější a jeho image otrhaného tuláka rozhodně měla něco do sebe. Každopádně v obou variantách zůstává šarmantní.

 

Doufám, že se mi podařilo na těchto příkladech demonstrovat, že základem šatníku  je pro každého z nás něco jiného. Příště se dozvíte konkrétnější rady, jak si vybudovat šatník, za který by se nemusel stydět ani Zlatoslav Lockhart.

Tak skvělý jako Zlatoslav (Gilderoy) nebude nikdo z nás. Ale můžeme se pokusit jeho dokonalosti alespoň přiblížit:-)