Báseň na genderové téma

Trochu mě rozhodilo včerejší MDŽ. Sociální sítě byly plné nejrůznějších věcí, hezkých i méně hezkých. V hlavě se mi utvořila neumělá báseň, která musí ven. Není zamýšlená jako kritika, nebo vyjádření názoru na báseň Jiřího Žáčka. Z té aféry mi vznikl v hlavě obrovský zmatek a nerada bych rozviřovala další hovor na toto téma.

Spíš tím vyjadřuji svou zkušenost navenek silné ženy, která vychovává dva kluky. Kluky, kteří jsou od dětství klučičí. Nezajímá je, co mají na sobě, v životě si nehráli s panenkou, milují auta, vesmír a matiku. Zároveň jsou citliví, milují miminka a zvířátka a rozbrečí je zašlápnutá beruška.

Vadí mi ty škatulky, do kterých cpeme obě pohlaví. Je to proto, že chceme vidět svět jednoduše? Aby v nás nevznikal pocit nejistoty, abychom měli jasný návod, jak mají věci být?

Abych byla upřímná, než jsem tuhle báseň publikovala, vzpomněla jsem si na své husté a drsné kamarády, kteří nesnáší hysterické feministky a budou tuhle báseň možná číst. Nechci, aby mě přestali mít rádi.

Pak jsem si vzpomněla, že jeden z těchto na sockách tak hustých a drsných chlapů je můj partner, který včera večer přečetl mým dětem pohádku, pohladil a přikryl je před spaním. Dnes ráno vstal v 6, nachystal jim snídani, pomazlil a nakrmil všechny naše zvířátka (včetně mě), zpíval klukům k oblékání vtipné písničky, předstíral, že je lechtivej a že ho nachytali a rozvezl je do školy a do školky. Protože jejich maminka je nemocná.

Proč hrát pořád tu debilní hru na princezny a drsňáky? Věří tomu ještě vůbec někdo?

Kluci a holky

K čemu jsou holky na světě?

Aby z nich byly chudinky.

Aby se bály něco říct

a byly takhle malinký.

Nejsou tu, aby měly sny.

Mít sny je totiž sobecké.

A když už chtějí něco zažít,

tak mají koukat být hezké.

Úspěch znamená nebýt sama,

život je pánská volenka.

Neprovokovat kraťasama

a k sobě tlačit kolénka.

Mají vychovat svého chlapa

a v práci na něj nadávat.

A když se jim to nepodaří,

tak kvůli dětem zůstávat.

Pak umřít sama, opuštěná.

K ničemu není stará žena.

 

A k čemu na světě jsou kluci?

Mají být silní jako buci.

Mají mít kariéru, prachy,

nesmí mít pochyby či strachy.

Brečet jen tajně na záchodě,

nesmí jim chybět maminka.

Musí mít rádi auta, lodě,

ne vychovávat miminka.

Nesmí dát najevo své city,

a prý se mají umět prát.

Mít bourák a aspoň dva byty,

manželka je má správně srát.

A pokud snad takoví nejsou,

tak jak to, že se nestydí?

Nemají přece psáti básně,

maj někde střílet do lidí.