Udělej něco pro sebe – odměna, nebo trest?

 „Ono je to sice pěkné, dělat věci pro sebe, ale když jste vytížená pracující matka, která se celý den nezastaví, ve volném čase vám nezbývá než dohánět resty a uklízet, a vůbec, musím jít něco dělat…“

Ne, čtenářům nedokonalého blogu nemohu lhát. Jsem od malička odporně činorodá, ale nebaví mě dělat takové ty „věci pro sebe“. Už jako dítě jsem nejradši šila šatičky pro panenky a hrála si na to, že jdou do práce. Od puberty se neustále zaměstnávám brigádami, sportem (který jsem dělala závodně a měla v něm cíl, ne jen tak pro radost, to by přece nemělo cenu), prací, dětmi, vším.

Dělat věci „pro sebe“ mě prostě nebaví. V pěnové koupeli se nudím, na masáži bych stejně myslela na nedodělanou práci, veškerá kosmetická péče je nuda a nutné zlo. Miluji ten pocit, když je pondělí ráno a já mám před sebou pár hodin práce. Těším se, až se mé starší dítě vrátí ze školky, protože jedním dítětem nejsem zdaleka tak vytížená a zbývá mi i čas pro sebe (fuj).

Ale abych nevypadala jako takový suchar, jsou věci, které mě baví dělat a odpočinu si u nich. Takže je vlastně dělám pro sebe, ne? A ty věci jsou:

  • chodit pařit (jestli se tomu tak ještě říká). Prostě ráda zajdu večer do hospody s přáteli. Nejvíc mě baví seznámit se s cizími opilými lidmi. To se pak cítím jako šarmantní a společenská žena, se kterou se chce každý skamarádit. Ráno se cítím jako idiot, ale ten večer stojí za to.
  • organizovat věci. Není nad to, udělat si nový systém v příborovém šuplíku, nebo přesypat všechny kuchyňské ingredience do sklenic a vyklidit jim samostatné místo :-)
  • nakupování oblečení. To snad ani nepotřebuje komentář :-)
  • sledování sitcomů. Oh yeah :-)
  • cvičení. Rebel ve mně se bouří, ale musím říct, že některé cvičení mě prostě baví. Až se tomu sama divím :-)
  • zahrada, kutilství a jakékoliv vyrábění čehokoliv, dokonce i přesto, že v tom nejsem nejen dokonalá, ale často ani průměrně dobrá :-)

Naopak jiné věci, které ostatní dělají pro sebe jsou pro mě nepříjemná povinnost, která mi bere drahocenný pracovní čas.

  • koupel ve vaně
  • masáž, kosmetika, kadeřník a jiná péče o sebe. To je pro mě povinnost, ne zábava. V mém věku už nemohu po lidech chtít, aby se dívali na neopečovanou verzi mé osoby, bylo by to příliš kruté.
  • sledování filmů. To rozhodnutí, zda něčemu věnuji hodinu a půl svého času je fakt těžké! Doma u filmu můžu aspoň něco dělat rukama, ale v kině na blbém filmu si vždy vyčítám, že tento drahocenný čas jsem mohla věnovat sledování sitcomů na svém notebooku a v druhém okně jsem si mohla prohlížet kabelky na e bayi.
  • nakupování bot. Vysvětluji zde :-)

 

 

Udělej si sám – standing desk neboli stůl na práci ve stoje

Už delší dobu jsem se chystala dokončit můj DIY projekt, který začal zkrácením knihovny expedit. Ze zbylých součástek jsem si chtěla vyrobit standing desk, takový nástavec na pracovní stůl, u kterého můžete stát. Kdybyste nevěděli, k čemu to je, tak v mém případě je plán tento:

Stání při práci:

  • pomůže mi zhubnout, budu pálit o 37 kcal za hodinu více, než v sedě.
  • zabrání prokrastinaci (neustálé klikání na módní blogy).
  • ušetří mi peníze (neustále klikání na e-shopy s oblečením).

Přemýšlela jsem, jak tuto složitou konstrukci vytvořit. Jak chcete cokoliv vrtat do IKEA dřeva, když se vám vysype celý ten vnitřní složitý papundekl systém? A najednou je otvor pro váš vrut příliš velký? (jo, vím že je to vrut a ne šroub :-).  A pak mě osvítil nápad. Lepidlo! Slepím to! Budu ta správná žena, co najde řešení tam, kde by muž ještě řešil vrut. (Omlouvám se za odporný sexismus.)

Když už lepit, tak aspoň hustým lepidlem pro řemeslníky!

Slepila jsem tedy tři prkna k sobě a zatížila celý ten zázrak knihami. S pocitem dobře vykonané práce jsem opustila byt a nechala děti, byt a nový výrobek v péči dokonalého manžela.

Po návratu domů jsem snadno poznala, že můj nový zlepšovák děti zaujal. Manžel se zapřísahal, že jen několik vteřin nedával úplně pozor… No a v těch několika vteřinách vzniklo toto:

Zveřejnit obrázek se mi zdálo příliš osobní, tak tam máte dokonalé šneky :-)

Ano, děti vlezly na stůl a počmáraly nejen zeď, stůl a nový…novou věc, ale dokonce i mou motivační nástěnku! Pravda, poprvé a naposledy byla aktualizována loni v listopadu, ale nevím, je toto ta pravá motivace pro mě?

 

„Ano, děti s tím trochu hnuly, ale neboj, vrátil jsem to přesně tak, jak to bylo!“ :-)

 

Dnes ráno jsem si říkala, že budu muset minimálně umýt ty zdi, nejlépe vymalovat, než tento návod zveřejním. Tu ozval se mi v hlavě hlas: „Toto je přece nedokonalý blog!“

Takže tady to máte, takto vypadá nyní mé pracovní místo, odkud vám píšu své nedokonalé články. Myslím, že většina z vás si může gratulovat, takto nedokonalý pracovní koutek určitě nemáte :-)

PS: Ano, to co vidíte v pozadí je halda nevyřízených papírů. :-)